Tessa byla tak ohromená, že na Vanceova záda nepřestávala zírat a docela se zapomněla otočit.

Vzápětí zazněl Vanceův chladný hlas: „Jak dlouho ještě hodláte civět?“

Okamžitě procitla, rychle se k němu otočila zády a vyhrkla: „Omlouvám se!“

Pomalu se oblékl a pak přistoupil k Tesse. „Zapomněl jsem vám říct, že tyhle dveře propojují naše pokoje.

Ze své strany si je můžete zamknout, ale já zamykat ne