Všichni v tu chvíli na Tessu jen nevěřícně hleděli.

Její výraz byl slavnostní a plný důstojnosti, ruce jí pevně svíraly urnu a pohled upírala přímo na dvě těžká, pevně zavřená křídla dveří pamětní síně Thorneových.

Vance se na Tessu upřeně díval a nedokázal od ní odtrhnout zrak.

V duchu si pomyslel: ‚Vyzařuje z ní tragické hrdinství i neochvějné odhodlání, a přitom je tak oslnivá!‘

V té chvíli se