POHLED AUDREY

Hazel pevněji sevřela mé prsty, hruď se jí stále ještě dmula z panického sprintu sterilními nemocničními chodbami. Její tmavé oči zběsile těkaly po mém světle zeleném andělu a tenké bílé dece zakrývající mé nohy a v těžkém tichu se dožadovaly odpovědí. Prohlížela si mě od hlavy k patě, pátrala po jakýchkoli viditelných zraněních, jako by se bála, že se rozplynu ve vzduchu, pokud se o