POHLED AUDREY

Nolan povytáhl obočí. Zvedl telefon a upustil ho na noční stolek. Tupé žuchnutí zaznělo tichým pokojem jako úder soudcovského kladívka. Zvedl se z okraje matrace. Přešel koberec v ložnici směrem ke mně. Vzdálenost mezi námi se zmenšovala. Každý krok, který udělal, s sebou nesl nevyřčenou hrozbu.

„A jak tě proboha napadla taková pitomost?“ vyjel na mě.

V hlase měl silnou dávku posměch