POHLED NOLANA

„Tomu říkám den plný stresu,“ zamumlal jsem do prázdného stropu.

Ležel jsem na zádech na manželské matraci s rukama roztaženýma po studených prostěradlech. V hlavní ložnici vládlo hrobové ticho, zbavené rodinného tepla, které do tohoto prostoru Audrey obvykle vnášela. Její šperkovnice z toaletního stolku zmizela, její polovina šatny zela poloprázdná a na chodbě chyběly Mayiny stopy.