POHLED AUDREY

Slabě jsem si povzdychla, jak jsem šla ke gauči, a cítila tíhu všeho, co mi doléhalo na hruď. „Já nevím, Haze,“ začala jsem tišeji, než jsem měla v úmyslu, „jsem lapená mezi dvěma mlýnskými kameny. Nemůžu ji tu nechat samotnou. Ale stejně tak nemůžu sedět se založenýma rukama a nechat naši situaci jen tak být.“

Odmlčela jsem se a přejela si dlaní po čele; vyčerpání se mi zarývalo hlo