POHLED AUDREY

Uběhlo už půl hodiny od chvíle, kdy jsem otevřela oči, a přesto jsem tam stále bez hnutí ležela a zírala do stropu, jako by mi snad mohl dodat sílu, která mi chyběla. Nebyla to lenost, co mě drželo v posteli – byla to tíha tlačící na mou hruď, tichá bitva zuřící v mé mysli. Dnešek nebyl jen tak obyčejný den. Dnes byl pátek, den, kdy všechno začalo být tak skutečné a tak bolestně jiné