POHLED NOLANA

„Cože se jí stalo?“ zamumlal jsem si pod vousy hlasem sotva hlasitějším než šepot, přesto dost těžkým na to, aby se odrazil od stěn jídelny. Slova na displeji telefonu se mi na okamžik rozmazala, tep mi prudce vyskočil a zorné pole se mi zúžilo, jako by se na mě začaly hroutit samotné zdi.

Bez přemýšlení se mi prsty rozběhly po klávesnici. „Zlato, co se doopravdy stalo? Kde teď jsi?“