POHLED AUDREY

Seděla jsem v té kaluži krve a stále svírala tělíčko svého drahého dítěte v náručí. Připadalo mi, jako by mi někdo vyrval srdce z hrudi a rozmačkal ho na prach. Pořád jsem se snažila přesvědčit sama sebe, že není pryč, že se každým okamžikem její drobný hrudníček znovu zvedne a klesne, že se její teplé hnědé oči zachvějí a otevřou, že se na mě podívá a usměje se tak, jak to dělala vž