POHLED AUDREY

Zdál se mi moc hezký sen – jeden z těch vzácných, pokojných snů, kde nic nebolí a kde jsem na chvíli mohla téměř uvěřit, že život je stejný jako dřív –, když vtom se dveře mé ložnice bez varování rozletěly dokořán. Hlasité zavrzání a prásknutí mě polekalo natolik, že jsem pod peřinou trhla sebou.

Než jsem stihla vůbec zaprotestovat, stála ve dveřích Hazel a v obou rukou balancovala s