AUDREYIN POHLED

Ťuk. Ťuk.

To zaklepání mě vylekalo tak strašně, že jsem na posteli prudce vyletěla do sedu a srdce mi bušilo, jako by mě právě přistihli při něčem zlém. Divoce jsem těkala očima kolem sebe a snažila se zorientovat v neznámém prostředí. Místnost byla spoře osvětlená, závěsy zatažené jen napůl, takže prašným vzduchem pronikaly pruhy ranního světla. Zmateně jsem zamrkala; vzpomínky na