POHLED AUDREY

Seděla jsem tam, naprosto ztuhlá, s pusou dokořán a očima přilepenýma na někoho, o kom by mě ani ve snu nenapadlo, že ho ještě někdy uvidím. Srdce mi polekaně poskočilo a v hrdle se mi zadrkl dech. Na okamžik jsem si myslela, že mám halucinace.

Byl to on.

Ten muž ze včerejší noci.

Každý detail na něm vystupoval tak zřetelně, jako by mou paměť nasvítil reflektor – ostrá linie čelisti,