POHLED AUDREY

Došly jsme k pohovce a pomalu se vnořily do polštářů. Nohy jsem měla těžší než obvykle, a přestože jsem se snažila působit klidně, v hlavě mi to bzučelo jako v úlu plném neklidných včel. Hazel seděla vedle mě, paže pevně zkřížené na hrudi a obočí stažené přesně tím způsobem, jakým to dělala vždycky, když se mě chystala podrobit výslechu. V tu chvíli nevypadala ani tak jako moje nejle