POHLED AUDREY

Znovu jsem sklouzla do starých kolejí a vstávala časně ráno, dlouho předtím, než slunce stihlo plně vyjít. Budík už ani nebyl potřeba; mé tělo to zřejmě vědělo samo a vytáhlo mě z postele ještě před svítáním. Chvíli jsem seděla na okraji matrace, mnula si oči od spánku a unaveně si povzdechla. Vzduch v pokoji byl stále chladný a nesl v sobě onen slabý ranní klid, který vždy působil k