Nadia.

Zírala jsem do stropu své ložnice a sledovala matné stíny, které kreslilo ranní slunce pronikající žaluziemi. Údy jsem měla těžké a otupělé. Spánek se mi vyhýbal celé hodiny. Byla to neklidná, trýznivá noc plná přemítání nad děsivým obrazem Cassiana stiskávajícího spoušť, jak bez mrknutí oka popravuje muže v našem domě. Ten ohlušující výstřel se mi stále vracel v ozvěnách, jen aby ho vzápět