Nadia.

Sny se staly pevnou součástí mých nocí i rán a já s tím nemohla nic dělat. Byly skoro stejné – ty známé výjevy se přede mnou přehrávaly den co den. Ani ten dnešní se příliš nelišil. Stála jsem na stejném místě, hleděla na tentýž dům, z něhož se ozýval křik, a vroucně si přála vejít dovnitř a pomoct, jakkoli by to šlo. Budova hořela a žár plamenů mi bičoval kůži a hrozil, že mě sežehne.

„Co