Nadia.

„Co se děje, Nadio? Vážně tam hoří?“ ozýval se Marthin hlas na druhém konci. Stála jsem jako přimrazená ke schodu a nespouštěla oči z Nikolaje. Stál dole pod schodištěm.

„Jak se máš, Nadio?“ zařval, aby překřičel jekot alarmu. „Už je to nějaká doba.“

„Ani ne,“ zamumlala jsem tiše. Nemohl mě slyšet. Přimhouřil oči a pokusil se mi odezírat ze rtů.

„Mám jít dovnitř? Jsi v pořádku? Mluv se mnou