Nadia.

„Měl jsem pravdu, že ano?“ pokračoval Vito. „Chápeš už, co myslím tím, když ti říkám, abys byla ostražitá? Dneska jsi v té nemocnici mohla dvakrát zemřít, ale byl jsem natolik shovívavý a nechal tě žít jen proto, že jsi moje dcera.“

„Nejsem tvoje dcera,“ ohradila jsem se. „Prosím tě, neříkej to. Dělá se mi z toho zle.“

„Kdysi jsem tě vzal pod svá křídla a dal ti své jméno, tak se nehádej. A