Nadia.

„Z tohohle jsi vyvázla bez škrábance. Máš nehorázné štěstí, Nadio,“ řekla mi Petra druhý den ráno, když jsem se chystala domů. „Vážně jsem si myslela, že tentokrát umřeš, ale očividně se ti podařilo přežít.“

Protočila jsem panenky a vklouzla nohama do bot, pevně rozhodnutá její přítomnost naprosto ignorovat. Upřímně řečeno jsem neměla ani za mák chuti se s ní dohadovat.

Přikradla se ke mně