Kapitola 30: Uvědomit si, co ztratil

Pohled Tristana

„Já vím. Volala jsi mi kvůli tomu. Myslel jsem, že jen...“ snažil jsem se vysvětlovat a předložit babičce nějakou omluvu.

„Rozloučila se, Tristane.“ Vivianin hlas byl tichý, ale pevný, a rázně utnul můj monolog; nevypadala ani trochu spokojeně. „Neřekla uvidíme se později ani brzy se zase potkáme. Neřekla potřebuji trochu prostoru. Řekla sbohem.