Kapitola 45: Hlas svědomí

Pohled Sienny

„A já mu řekla, že to cítím stejně. Že v tomhle přívalu citů netone sám,“ pronesla Natalie tiše.

„Myslím, že jsem čekala na svolení. Čekala jsem na nějaké znamení, že je v pořádku jít dál, že si mohu dovolit být šťastná, i když jsi pryč. To vzpomínkové shromáždění, jakkoli bylo příšerné, mi to svolení dalo. Pomohlo mi smířit se s tím, že už se možná nikdy ne