Kapitola 48: Skládání střípků jejího života

Z pohledu Sienny

V pokoji bylo naprosté ticho.

V Nataliiných očích se leskly nevyroněné slzy. „Sienno. To je mi tak líto. Je mi tak líto, žes tím musela projít sama.“

„Na konci už jsem sama nebyla. Donovan mě našel. Nebo jsem našla já jeho, myslím. Zavolala jsem mu, když jsem...“ Zasekla jsem se, když jsem si uvědomila, že jsem málem prozradila diagnózu