Kapitola 58: První naděje

„Volala Lea,“ řekla Eleanor a v očích se jí leskly slzy, když se na mě podívala. „Své děťátko. Blouzní v horečkách, volá svého chlapce, a on tu není, a ona si myslí, že ji nenávidí –“

„Nenávidí ji,“ namítl jsem, ačkoli jsem pro to neměl žádný jiný důkaz než vlastní naději; viděl jsem ho totiž jen jednou, jak se křečovitě drží své mámy, než se mu Sienna vytrhla, a zahlédl