Kapitola 68: Audrina zuří

AUDRINA

Dveře výtahu se s tichým zasyčením pomalu zavřely. Jakmile se kabina rozjela dolů, nechala jsem ze své tváře konečně spadnout ten veselý úsměv, který jsem na ní celou noc udržovala.

Nijak dramaticky – ještě jsem nebyla úplně sama. U recepce naproti v hale seděla sestra, která mě mohla sledovat, vlastně sledovala návštěvníky obecně, a mohla si všimnout, že vycházím