Lyra

Buším pěstmi do jeho širokých, neoblomných zad a vkládám do těch zběsilých úderů každou kapku své frustrace. Látka jeho tmavého saka je pod mými klouby hladká a drahá, ale hutný, neústupný sval pod ní působí jako z čistého železa. Moje rány jeho odhodlaný krok ani v nejmenším nezpomalí. Visím hlavou dolů, krev se mi hrne přímo do spánků a vlasy mi v nepořádném závěsu splývají k drsnému šedému