LYRA

„Máš prázdné plátno.“

Tessa se mi těžce opře o pravé rameno. Oříškové oči zúží do kritických štěrbinek a zadívá se na širokou, zastrašující bílou plochu na mém dřevěném malířském stojanu. Nedotčeného povrchu se ještě ani jednou nedotkl štětec nasáklý barvou, který křečovitě svírám v pravé ruce.

Dlouze, mělce vydechnu. Zvuk se mi prodere přes suché rty a nese v sobě tíhu čirého vyčerpání. Spus