Lyra

Jsem zvyklá na ticho, které přichází s tmou.

Je něco uklidňujícího na zvuku vlastního srdce, které pravidelně tepe v hrudi, zatímco civím do stropu.

Fajn, to je lež. Jsem prostě jenom nevyspalá.

Prostěradla zašustí, jak se na posteli přetáčím, doprovázená tichým zavrzáním rámu pode mnou.

Měsíční světlo proudí skrz pootevřené závěsy a vykresluje na stěně a na půlce mé postele stříbři