Lyra

„Co to děláš, Myško?“

zeptá se Roman tichým, avšak zvědavým hlasem, zatímco mě sleduje, jak vrším jeden polštář za druhým do prostoru mezi námi.

Koutek úst se mi stáhne dolů a sotva na něj pohlédnu. „Není to snad jasné? Stavím barikádu,“ odpovím prostě a sáhnu po dalším polštáři.

Roman se opře o čelo postele, matrace pod jeho pohybem tiše zapraská. Pohledem ze mě nespouští oči, jak mě sleduje