Lyra

V kapse kalhot mi zavibruje telefon hned, jak ve středu vyjdu z testu z dějin umění. Sáhnu po něm a v žilách mi zatepe, když na displeji spatřím neznámé číslo.

Zaváhám jen na vteřinu, než hovor přijmu, ruku pevně sevřenou kolem přístroje.

„Haló?“

„Jak se máš, Lyro?“

Ten hlas. Ten hlas jsem znala. S tím hlasem jsem vyrůstala.

„Declane?“

„Ten jediný a pravý.“

Mělo to vyznít hravě, ale v podtónu