„Nevypadáš dobře, Mio. Jsi si jistá, že nechceš jít domů? Se strýcem bychom tu mohli zůstat a na Giu dohlédnout,“ nabídla se teta Miriam Thorneová a vzala mě za ruku.

Pohlédla jsem na ni a v jejích jemných hnědých očích spatřila starostlivost. Vždycky mi byla jako matka, připravená pomoci, kdykoli jsem potřebovala útěchu.

„Miriam má pravdu, Mio. Proč se nevyspíš doma s Giem?“ přidal se strýc Conra