DON LUCCHESE

„On to nebyl, kdo mi to udělal...“

Když jsem vycházel z Miina bytu, zatínal jsem pěsti. Ne, já to nebyl – aspoň tentokrát ne. Ale měl jsem silné tušení, že ty další modřiny na Thornově ksichtu brzy přibudou mou zásluhou.

Přejel jsem si dlaní po tváři a prudce vydechl. Ten obraz, jak se k němu rozběhla, ten ustaraný pohled v jejích očích – nemohl jsem to dostat z hlavy.

Neměl jsem žádn