Ztěžka jsem si povzdechla a pozorovala své děti, jak kráčejí po boku Luccheseho. Gia ho dokonce držela za ruku, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

Vypadali jako... rodina.

Bože. Proč se takhle cítím?

Připadala jsem si, jako bych zrazovala své dřívější já.

Rozhlédla jsem se a všimla si, jak několik rodičů otáčí hlavy jejich směrem. Někteří, kteří mě znali jako matku dvojčat, těkali po