„Jenom se unavíš, Dante. Protože já před tebou nikdy, ale opravdu nikdy nepřestanu utíkat.“

Ztuhl, když jsem zapřela ruce o jeho hruď a pokusila se ho odstrčit, on se však ani nepohnul. Jeho sevření ještě zesílilo, jako by se bál, že ve vteřině, kdy mě pustí, navždy zmizím.

„Ne... já se neunavím. Nikdy, Hazel.“

Zatlačila jsem vší silou ve snaze se vyprostit, ale nevěděla jsem, jestli jsem jen tak