Sledovala jsem, jak se Giův výraz proměnil; jeho nadšení a radost v mžiku vyprchaly, jakmile uviděl Danteho s námi.

Pohlédla jsem na Giu a všimla si, jak její úsměv pohasl. I přes Giin stav jsem však věděla, že Giovy pocity nemohu ignorovat.

Odkašlala jsem si a vykročila k synovi. „Ahoj, broučku, vyspal ses dobře? S kým jsi tu byl?“ zeptala jsem se, prohrábla mu vlásky a usmála se na něj.

Úsměv mi