„Mio, můžeme jít na chvilku ven? Vy také, pane Lucchese?“

Zaváhala jsem a pohlédla na Giu, která vypadala tak šťastně, když jí teď dovolili jít domů. „Zlatíčko, hned jsme zpátky, ano?“

„Dobře, mami. Můžeš jít na rande s tátou. Slibuju, že nebudu plakat!“ řekla a usmála se od ucha k uchu.

Vyprázdnila jsem se do nuceného úsměvu a políbila ji na čelo. „Ty jsi ale uličnice,“ zašeptala jsem a jemně ji