„Pořád ještě na tobě chci jezdit celou noc.“

Živá vzpomínka na včerejší Vanceova poslední slova pomalu odeznívá. Trhnutím se probouzím a dech se mi zadrhává v hrdle. Uvědomuji si, že ta intenzivní, vlhká rozkoš sálající mým klínem není doznívající sen. Oči se mi rozlepí do známého bílého stropu mé vlastní ložnice. Nohy mám roztažené doširoka. Mezi mými stehny pevně klečí Jaxon. Tepláky mám stažené