Cítím, jak Zayneův temný hlas duní na mé kůži. „Měla bys pamatovat, kdo tady velí.“

Jeho tlusté prsty vyklouznou z mokré krajky mých kalhotek. Nechá mou promočenou štěrbinu prázdnou a prahnoucí po dalším doteku. Čirá hrozba v jeho hlase mi pošle mráz přímo do páteře. Žár jeho dechu mi přejede po krku a zanechá za sebou husí kůži. Pod nesmírnou, děsivou tíhou šéfovy absolutní autority zaváhám. Jsem