Dante vlekl krvácející, klopýtající Siennu hrobově tichou hotelovou halou. Kouř z nedávné přestřelky ještě stále ulpíval na křišťálových lustrech. Ostrý pach střelného prachu a sežehnutého sádrokartonu ho pálil v plicích. Ve svém neúprosném tempu však nepolevil. Její nezraněnou ruku svíral jako v ocelovém svěráku. Nutil ji jít dál, krok za krokem, dokud nepřekročili práh služebního výtahu. Jakmile