Kbelík ledové vody probral Danteho už podruhé. Rozkašlal se, prskal a syčel bolestí, jakmile mu voda zasáhla otevřené rány. Zatřásl hlavou a z konečků vlasů mu sprchly kapky. Trhl hlavou dozadu, aby si odhrnul prameny z obličeje, a zasténal.

„No tak, chlapi, zrovna se mi zdál tak hezkej…“

Dante se zarazil. Hlava mu klesla zpátky a on si uvědomil, že už není jediný, kdo je tu přivázaný k židli. Na