Dante mířil pistolí přímo na pachanovu tvář, dokud k jeho uším nedolehlo tiché cvaknutí zavíraných dveří. Se Sienninou chutí stále přetrvávající na rtech zvedl zbraň, jako by právě stiskl spoušť, a mlaskl rty. Sám pro sebe se té své hlouposti zasmál.

„Teď, když je publikum pryč, nevadilo by vám, kdybychom vynechali formality?“ zeptal se Dante.

Nikolajův rozezlený výraz se zkřivil, v čelisti mu šku