Když jsem vešla do zaměstnanecké denní místnosti, přitiskla jsem za sebou těžké dřevěné dveře a účinně tak odřízla chaotický ruch restaurace. Nutně jsem potřebovala vyhnat Colea Kensingtona a jeho zvrácené rodinné vztahy ze své vyčerpané mysli. Vteřinu poté, co západka s cvaknutím zapadla, jsem se celou vahou opřela o chladné dřevo a dlouze, roztřeseně vydechla. Nervy jsem měla nadranc, ale v tomh