Dveře se otevřely a vytrhly mě zpátky do reality. Z pokoje vyšla sestra. „Už můžete dovnitř,“ řekla a otočila se ke mně. V jejích jasně modrých očích se mihl stín soucitu, konejšivě mi položila ruku na rameno a pak odešla.

Vstala jsem ze sedadla a vešla do mámina pokoje, přičemž jsem si z tváří stírala slzy.

Máma v posteli znovu spala. Pohled na ni, tak bezmocnou, mě jen rozplakal ještě víc.

Ještě