Jak jsem pomalu kráčela ke dveřím, zhluboka jsem se nadechla. Těžce jsem polkla a otevřela dveře.

„VÍTEJ DOMA, ELEANORO!“ přivítali mě všichni v místnosti jednohlasně v okamžiku, kdy má noha vkročila dovnitř.

Spolkla jsem knedlík v hrdle a s úsměvem k nim vzhlédla. Sinclairovi jsou má rodina a z celého srdce mě přijali za svou, co víc bych si mohla přát? I přes všechna neštěstí v mém životě ke mně