Hlas uvnitř mě se snažil uvažovat racionálně a bořil mou iluzi, že je můj syn stále naživu. Sebrala jsem veškerou odvahu, popadla telefon a znovu pohlédla na displej. Z pootevřených rtů mi uniklo tiché zakňourání a po rozpálených tvářích mi stékaly slzy, když jsem zkoumala chlapcovy oříškově zelené oči, které mi tak živě připomínaly mého bývalého manžela.

Byl mu tak neuvěřitelně podobný! vzlykala