Sereně v tu ránu ztuhla záda a neodvážila se ani pohnout.

Ve tmě vytřeštila oči a ani nedutala.

Blesklo jí hlavou: „To vážně... usnul?“

„Většinou spí klidně. Proč se dnes chová takhle? Dělá to schválně?“

Serena chvíli čekala, ale Dominic už se nepohnul. V pokoji bylo takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Slyšela jen jeho mělký, poklidný a vyrovnaný dech.