VAUGHN

Nemohl jsem popadnout dech. Jen jsem tam stál na toaletách a zíral do prázdného prostoru, kde ještě před vteřinou byla. Srdce mi bušilo tak divoce, že přehlušovalo veškerý hluk z večírku venku.

Lhala. Musela lhát.

Ale způsob, jakým se na mě podívala, způsob, jakým pronesla ta slova: „je mrtvá“, mi vehnal mráz do morku kostí. Zněla jako Sienna; výška, tvář, oči i úsměv, to všechno patřilo Si