Sienna

Otřela jsem si rty a odložila ubrousek na stůl. Chtěla jsem to mít co nejrychleji z krku.

„Vezměme to zkrátka, mám moc práce,“ řekla jsem.

Odtáhl se od opěradla a sepjal ruce. „Samozřejmě,“ odpověděl a zadíval se mi přímo do očí. „Přemýšlela jsi o tom?“

Při pohledu na tu dychtivost v jeho očích, připomínající chlapce žadonícího u matky o hračku, mě na okamžik napadlo říct, že ano.

Nechtěla