Když Valerie příštího rána otevřela oči, Donovan ležel přímo vedle ní.

Vylekaně vystřelila do sedu a zapomněla, jak úzká nemocniční lůžka bývají.

Náhlý pohyb ji vyvedl z rovnováhy a začala padat dozadu.

Donovanova paže bleskově vystřelila a pevně si ji přitiskla k hrudi. „Z čeho jsi, z kamene? Nebojíš se, že si ublížíš?“

Tohle už se stávalo zvykem.

V uchu jí bušil rychlý tlukot srdce.

Jeho paže jí