„Dobře… pojďme jíst,“ řeknu a doufám, že je jídlo odvede od toho intenzivního pohledu, který si vyměňují.

„Takže teď už ta autonehoda dává smysl. Do čeho jsi přesně zapletený, že Valerie ohrožuješ?“ zavrčí Atticus, zrovna když dávám na talíř grilované kuře.

„Atticu…“ řeknu, bodne mě u srdce, přestanu s tím, co dělám, a podívám se na něj. „Prosím tě.“

„Nech ho říct, co potřebuje. Až to ze sebe dost