Usměji se na něj, snažím se zadržet slzy a přibližuji se, pevně ho obejmu. Obejme mě zpět a silně stiskne.

„Děkuju.“

Poplácá mě po zádech, než se odtáhneme, a já se na něj usměju. Není to pro něj snadné a já si vážím toho, že se pro mě snaží.

„No, nechám tě pokračovat. Půjdu do postele. Byl to dlouhý den,“ řekne a vstane.

Přikývnu, zatímco dopíjí kávu, a také vstanu, abych mu ukázala jeho pokoj.

„